Jdi na obsah Jdi na menu
 


H O R N Í    L O C H O V 

(historie obce, její významná období a události)¨

 

 

      Horní Lochov je vesnice, část obce Holín v okrese Jičín. Nachází se asi 2 km na severozápad od Holína, pod jižní částí Prachovských skal.

 

1. Počátky osídlování :

       Počátky osídlování dnešní oblasti Horního Lochova souvisejí s osídlovánímn Prachovských skal. Archeologické nálezy dokládají osídlení od starověku - z doby kamenné, přes dobu bronzovou, osídlení Kelty až po Slovany. Prachovské skály poskytovaly člověku totiž přirozené útočiště. Osídlenci hledali ve skalách bezpečný útulek pro své rodiny a to jak před dravou zvěří a nepřízní počasí, tak zejména před nepřítelem. Teprve na počátku středověku sídla a osady ve skalách postupně zanikaly a byly nahrazeny osadami zakládanými mimo území skal. (Lochov, Prachov, Pařezská Lhota, Maršov, Blata). Bylo to období nástupu Přemyslovců, kteří v této době  začali upevňovat svoje postavení v české kotlině.

 

Starší doba kamenná (paleolit a mezolit) - asi 350.000 - 5.500 let př.n.l.

    První lidé se objevili v oblasti dnešního Horního Lochova asi 10 000 let před n.l.  Byli to lovci, kteří se pohybovali po krajině podle současného stavu zvěře. V Prachovských skalách u Horního Lochova byly v jeskyních pod převislými skalami  a v lomech nalezeny kosti mamutů, nosorožců, divokých koní a jelenů, které byly opracovány lidskou rukou. Nástroje však nalezeny nebyly.

 

Mladší doba kamenná (neolit)-asi 5.500 - 3.500 let př.n.l.

     Asi ve 3. tisíciletí př. n. l. přišli noví osadníci, první zemědělci a chovatelé dobytka (pastevci), odkudsi z  východu, z Balkánského poloostrova, s vyšší zemědělskou kulturou. Stavěli si obdélníkové, částečně v zemi vyhloubené domy, zhotovené ze silných kůlů se stěnami propletenými proutím a omazanými hlínou, se sedlovitou, patrně slaměnými došky pokrytou střechou. Kultura tohoto zemědělského lidu se dělí na tzv. páskovou, volutovou, vypíchanou a lengyelskou podle způsobu ozdob na nádobách a podle provedení ornamentů. Sídliště kultury volutové bylo  objeveno v Prachovských skalách na několika místech. Z kultury vypíchané v Prachovských skalách pod převislou skalou u „Šikmé věžě“ byly nalezeny tři ozdobné střepy, vývrtek z mlatu a pazourková šipka. Z kultury lengyelské v Prachovských skalách bylo sesbíráno mnoho odštěpků pazourkových, chalcedonových a rohových v místech za „Fortnou“, a ve „Fortně“ byla nalezena kamenná sekera.  Z dalšího období u tzv. skupiny nordické byl v Prachovských skalách nalezen střep s tunelovitým uchem a kamenný klínek . Jedno sídliště z mladší doby kamenné bylo objeveno před vsí Ohaveč v místě dnešní státní silnice a druhé při křižovatce  na Horní Lochov. 

 

Pozdní doba kamenná - asi 3.500 - 2.250 let př.n.l.

Pastevci a zemědělci vyzbojeni luky, přišli z jihu, snad až z dnešního Španělska

 

Starší a střední doba bronzová - 2.250 - 1.500 let př.n.l.

Bez informací....

         

Mladší a pozdní doba bronzová, počátek doby železné -  1.500 - 350 let př.n.l.

      Někdy ve 12. stol. př. n. l. pronikaly do této oblasti čeledi velkého národa  popelnicových polí.  Název dostal tento národ podle zvláštního způsobu pohřbívání zemřelých. Mrtvé spalovali na žárovištích, z popela vyplavili nedopálené kosti a srovnali do větší nádoby (popelnice) spolu s nějakým šperkem a přikryli mísou. Vedle postavili nádoby s jídlem, vše uložili v mělké jamce a zarovnali zemí. Takto vznikla rozsáhlá pohřebiště. Prachovské skály a okolí bylo obýváno těmito lidmi asi po tisíc let a osídlení bylo zřejmě dosti husté, soudě podle četných nálezů keramiky, zejména v severní polovině skal. Na ploše asi 3 km je směstnáno 7 zaniklých vsí a osad či spíše hradišť , 6 pohřebišť, a další ojedinělá místa.  Největší z osad bylo zřejmě hradiště na „Starém hrádku“ a sídliště „Na vrších“, v „Kocourníku“ a na „Bukovině“. Zejména na „Starém hrádku“ žil lid slezskoplatěnický zřejmě velmi dlouho. Nejmladší pohřebiště slezsko platěnické se vyskytuje „Na rovince“, příslušné sídliště bylo patrně i v Horním Lochově. Roku 1893 našli  lamači Košíčkové a Jos.Zemánek “Na rovince” asi 20 skleněných barevných korálků s očky a jantarový závěsek – nález je vystaven v jičínském muzeu – jedná se o část náhrdelníku patrně z jednoho z hrobů. První vlna lidu popelnicových polí je nazývána lid kultury lužické z mladší doby bronzové (asi 1200 - 900 let př. n.l.), druhá vlna, spadající až do doby železné, je lid kultury slezskoplatěnické (asi 900 -200 let př.n.l.).

 

Keltové - 350 - 50 let př.n.l.

     Ve starší době železné asi od 2. století př.n.l. se objevují v této oblasti silné kmeny - keltové, jejichž nějaké hroby se zřejmě vyskytují na pozemcích obce Horního Lochova. Na pozemku p.Bradského „Za hájem“ bylo při drenážování nalezeno půl laténské nádoby a na tomtéž pozemku při melioračních pracích roku 1925 byl nalezen kompletní dvojdílný rotační mlýnek k semílání mouky pocházející z 1.století př.n.l.(vystavený v jičínském muzeu). Tyto nálezy svědčí o tom, že se v těchto místech kdysi pravděpodobně nacházela keltská vesnice.  Keltové - Bójové, národ původem z Gálie (dnešní Francie) se při svém putování usadil v naší zemi, která podle nich byla nazývána BOIOHAEMUM (Bojohemum - znamená "Domov Bójů"),  později latinsky BOHEMIA, německy BÖHMEN.  Příchodem Bojů - Keltů byl asi osud  národa popelnicových polí,  kteří po tolik staletí obýval tyto končiny, zpečetěn. Zřejmě byli podrobeni kmeny Keltů a když se pak Keltové asi začátkem 1.století před n.l.vystěhovali, strhli s sebou nejspíš část porobeného lidu do západních Uher, kde byli brzy potom Keltové asi 50 let před n.l. poraženi a zničeni kmeny Dáků. Zbytek lidu popelnicových polí, zeslabený strádáním, hladem, a nemocemi mohl se stáhnout do odlehlých koutů země a zde živořil pod nadvládou germánských Markomanů, kteří opanovali naši vlast po Keltech.
 

Germáni - 50 let př.n.l. - 550 let n.l.

     Pronikli na naše území v 1.století př.n.l., žili zde do 5.století n.l. Využívali řemeslných znalostí a vynálezů Keltů. Není známo z archeologických nálezů, že by Germáni na území dnešního Horního Lochova pobývali. Nejbližší známá germánská vesnička existovala u Dolního Bousova. Když později Germáni odešli do Bavor, splynuly zřejmě zbytky lidu s nově nastupujícím národem - se Slovany.  Tak by se vysvětlila řada slov převzatých Slovany, ale nevyložitelných z žádného známého jazyka.

 

Slované - 6. století

       V době ústupu germánských Markomanů se začaly stěhovat do naší země z východu (Zakarpatí, Balkánsko) první slovanské kmeny. Stěhování Slovanů na naše území neproběhlo najednou, ale stěhovali se patrně v různé době, kmen za kmenem. Nejmocnějším kmenem byli Čechové, kteří obsadili střed země, jinými většími kmeny byli Lučané, Zličané, Pšované a další,  kteří osídlovali ostatní místa v naší zemi. Jedním z těch větších a významných kmenů byli Charváti, kteří sídlili při horním toku Jizery a obývali i oblast Jičínska a Prachovských skal. Starší slovanská sídliště existovala  v Prachovských skalách na “Starém hrádku” a na “Novém hrádku”. Charvátské knížectví však později v kmenových bojích zaniklo a celé území se dostalo pod nadvládu Čechů (Přemyslovců). Členové přemyslovské knížecí rodiny, základ nově se formující šlechty, si značnou část sjednoceného knížectví postupně rozdělili : Horní Pojizeří se dostalo do držení rodu Markvarticů, z něhož pocházeli Vartenberkové, Valdštejnové, Michalovicové, Lemberkové a jiné, jihovýchodní část oblasti mezi Jizerou a Cidlinou vlastnili Načeraticové, sídlící později na hradě Brada.
 

 2. Založení obce a její historický vývoj :

    Obec Lochov byla založena pravděpodobně ve 13.století šlechtickým rodem Načeraticů, kteří ve 13.století vystavěli a obývali hrad Bradu, k jehož panství obec Lochov odedávna patřila. Rok založení není znám. První skutečně historicky doložený záznam o existenci Lochova je zápis v Soudní knize města Jičína z  r.1385 : „Macho fassus est, se teneri unam sexag. gr. Judeo Byskupczoni pro Rzehakone de Lochow, et illam tenetur solvere in Nativitate Marie.“ (tj.“Macho doznal, že byl vázán 60 hřivnami Judy Biskupce ve prospěch Řeháka z  Lochova a jemu se zavazuje vyplatit na Narození P. Marie majetek.“).

   Původně existovala jen jedna obec Lochov, která se nacházela na poměrně velkém území, rozprostírající se od Prachovských skal na jihozápad až k dnešnímu Ostružnu. První usedlosti byly stavěny v severovýchodní kopcovité části tohoto území pod Prachovskými skalami (dnešní Horní Lochov), další usedlosti vznikaly v jihozápadní rovinatější části severně od Ostružna (dnešní Dolní Lochov). S přibývajícími usedlostmi tak postupně vznikaly na území Lochova dvě osady, které později dostaly název Weliký a Malý Lochow. Např. v zápise Zemských desek z let 1483 – 87 je již uváděn název Weliký Lochow. Později byly osady nazývány jako Hoření a Dolení Lochov až do začátku 19. století. Současné názvy Horní a Dolní se používaly někdy od poloviny 19. století. Ve starých německy psaných zápisech je Horní Lochov uváděn jako Ober Lochow a Dolní Lochov jako Unter Lochow.

 

3.Vznik názvu obce :

Jak vznikl název obce "Lochov"?

    Ke vzniku názvu obce existuje několik variant. Nejpravděpodobnější se jeví verze zmiňovaná v Kronice ostruženské farnosti, kde se uvádí, že obec se původně jmenovala Hlohov podle rostliny hloh, který se zde údajně hojně vyskytoval. Zjednodušením výslovnosti v názvu tak z původního názvu Hlohov vzniklo současné Lochov. Název obce Hlohov dokládá i údaj, že roku 1448 je připomínán jako majitel obce Oreš z Hlohova, který byl vedle jiných rytířů z této oblasti v družině, s níž Jiří z Poděbrad dobyl 3. září 1448 hlavní město Prahu.  Podle dalšího zdroje je v jedné knize ze 16. století uveden jako majitel Horního Lochova "Vavřinec z Hořeního Hlohova" - zde  je sice ještě uveden "Hlohov", ale ve skutečnosti již v této době byl Lochov zaznamenáván jako Lochow (dokládá to zápis v Zemských deskách z let 1483-87, kde je již uváděn název Weliký Lochow).

 

    Název obce však mohl vzniknout i podle jména Loch, kterého zmiňuje prof.Fr.Šalda (Vlastivěda Jičínska,1969,str.71) jako majitele opevněného dvora na místě dnešní chalupy č.1, a to již od roku 1315. Názvy obcí vznikaly totiž někdy i podle prvních nebo významnějších osadníků - mohl to být například první obyvatel obce nebo jeho usedlost mohla mít významné postavení v obci, v případě Lochova Lochův dvůr. Podobně vznikly názvy i jiných nedalekých obci – např. Ohaveč - podle “Dvůr Ohavcův”, obce Prachov - dříve se jmenovala „Prachův dvůr“, nebo Libuň – podle “Libúnův dvůr”. Existenci opevněného dvora v Horním Lochově v místě dnešního č.p. 1 zmiňuje i archeoložka muzea v Jičíně dr. Eva Ulrychová v řadě svých publikacích a článcích – cit. např.:„Velmi významnou lokalitou tohoto období je opevněný dvůr v Horním Lochově. Jižně od okraje Prachovských skal byl na místě usedlostí čp. 1 na ostrožnovitém návrší nad dvěma zaniklými rybníky postaven dvorec. Vesnice i dvorec byly zásobovány vydatným pramenem vody vyvěrajícím pod skálou zvanou Šikmá věž. Ze dvorce je zachována v opuce tesaná studna a po obvodu pozemku i menší úseky fortifikace (val a příkop). Předpokládáno je obytné stavení a hospodářské objekty pod současnou zástavbou. Od jihu je převýšení čela ostrohu až 12 m, což spolu s oběma rybníky a opevněním poskytovalo ochranu majiteli tohoto dvora uvedeného poprvé v písemných pramenech v roce 1385”.

V roce 1397 je v Soudní knize města Jičína uveden zápis : „Loch resignavit domum Hunssoni, uxori et liberis ipsorum jure eo, quo solus possedit“ (t.j.v překladu : „Loch přenechal dům Hunšovi, manželce a dětem jejich tím právem, kterým ho sám držel.“). Není možno však doložit, zda se jednalo skutečně o Locha z Lochova, neboť v knize není ovedena obec, jíž se tento záznam týká.

 

   Další verzí vzniku názvu obce je odvozením od umístění obce - ta se nachází v blízkosti skal a výraz "loch" znamená "díra, sklep" nebo "lochový" podobně znamená "s dírami, jeskyněmi".

 

   Ke vzniku názvu obce se váže i jedna historka, která je zmiňována v rodové kronice profesora Josefa Hakena : prý jakýsi forman projížděl tudy s vozem, uviděl na cestě nějakou díru a křikl na koně : "Loch!ou!" - a byl z toho název obce .......

 

4. Správa obce :

  Ve středověku byly poddanské obce spravovány úřady, které byly ustanoveny vrchností – tzv. rychty. V čele stál rychtář, jmenovaný vrchností, který býval částečně osvobozen od roboty a někdy provozoval i některou živnost, např. krčmu, pekařství, řeznictví a pod. Zodpovídal za chod obce nebo přidružených obcí (rychta nebyla v každé obci), vodil poddané na robotu, rekruty k odvodu, snoubence na vrchnostenskou kancelář, sepisoval smlouvy, sbíral desátky na faru, vyřizoval drobné sousedské spory a měl na starosti věci konskripční (tj. soupisy obyvatel a majetku) a dodávky pro vojsko. Byla to funkce velice vážená a vůči vrchnosti i zodpovědná. Spolu s rychtářem spravovali obce tzv. konšelé, tedy jakási rada, rovněž dosazovaní vrchností. Pro obec Lochov byla příslušnou rychta holínská.

Z dostupných písemností můžeme zjistit, že funkci rychtářů a konšelů vykonávali i někteří obyvatelé z Horního Lochova :

  - v roce 1789 vykonával funkci rychtáře Jiří Vohnout z č.3, konšelem byl Václav Haken z č.5

  - v roce 1791 byl rychtářem  Jiří Vohnout z č.3

   - v roce 1803 byl rychtářem Václav Kazda z č.1

   Funkce rychtářů byla zrušena v roce 1848 současně se zrušením roboty. Namísto rychtářů byli pak do čela obcí zvoleni starostové (zpočátku zvaní “představení obce”), kteří byli voleni obyvateli obce. Spolu se starostou rozhodovali i volení zastupitelé obce - radní.  

  Ke změnám nedošlo jen v obcích, byly provedeny změny v celém státním systému – vznikají okresy v čele s okresními hejtmany, okresní soudy, okresní úřady, vznikají i kraje a krajské úřady. Lochov je v roce 1850 veden jako katastrální obec v podkraji Jičínském, kraji Novobydžovském, dělil se na Horní a Dolní Lochov.  

   Z dostupných písemností je možno zjistit, že :

   - v  roce 1875  byl starostou obce Josef Smrž, radními byli František Vohnout z č.6 a František Pluhař z č.17.

  - v roce 1900 byl starostou František Haken, radními byli František Konůpek a František Bradský z č.8.   

  - v roce 1907 byl  starostou rovněž František Haken.

  - v roce 1912 byl starostou František Bradský z č.8, obecní výbor tvořili občané jak z Horního Lochova tak i z Dolního Lochova - František Bryksí z č.4, Václav Drapák z Dolního Lochova, Alois Heptner z č.10, Josef Haken z č.3, Josef Haken z č.22, František Haken, Václav Technik z Dolního Lochova a Antonín Janďourek z č.9.

   - v roce 1921 byl starostou Josef Haken

   - v roce 1927 byl starostou Antonín (Alois ?) Konůpek, radní byli pouze z Horního Lochova - J.Briksí, z č.4, František Hercík z č.2 a Antonín. Janďourek z č.9.

  Významnější postavení v Lochově měl Horní Lochov, soudě podle způsobu spravování obce a podle některých písemných materiálů (např. v  r. 1850 je Horní Lochov uváděn jako obec v okrese Jičín, kdežto Dolní Lochov jako osada obce Horní Lochov).  V pozdější době  vedla obec Horní Lochov i osada Dolní Lochov obecní hospodářství každá samostatně, obecní starosta však byl volen po mnoho let v Horním Lochově. V roce 1920 na popud občanů Dolního Lochova bylo požádáno o rozluku obce s osadou. Občané Dolního Lochova poukazovali na velkou vzdálenost pro styk s obecním úřadem a dále též doufali, že jim bude při rozluce přidělena část lesních pozemků hraběte Schlika, které patřily vesměs ke katastru Horního Lochova. Rozluka nebyla ministerstven povolena s  odůvodněním, že „není příčina k  rozluce“  a že „při samostatném hospodaření obce i osady není žádná z těchto zkracována“.  V roce 1926 zažádala  osada Dolní Lochov  znovu o rozdělení obcí a přidělení jí části lesních pozemků hraběte Schlika. Této žádosti bylo roku 1928 zemským úřadem vyhověno. Obce byly rozděleny, hranice katastru upraveny. Náklad na odměření a zamapování hranice byl přisouzen Hornímu Lochovu. Obec Horní Lochov však podala odvolání jak proti úpravě hranic, tak i proti výměře hrazení nákladů za odměření a zamapování hranic. Odvolání bylo částečně vyhověno - výlohy za odměření a zamapování byly uvaleny na Dolní Lochov, avšak změna úpravy hranic byla ponechána a lesní pozemky hraběte Schlika byly rozděleny do obou katastrů. Proti přisouzení hrazení výloh podal Dolní Lochov odvolání, jemuž vyhověno nebylo s odůvodněním, že o rozdělení bylo požádáno Dolním Lochovem, takže výlohy si musí sami uhradit. Hned při výnosu zemského úřadu o rozdělení obcí bylo dosavadní obecní zastupitelstvo zrušeno a jmenována okresním úřadem obecní správní komise v obou obcích.  Obecní volby byly vypsány a v obou obcích provedeny.

     Tento stav a samostatné hospodaření a správa obcí trval až do roku 1960.  Dne 12.6.1960 byly provedeny volby do místních národních výborů a došlo ke vzniku střediskových obcí. Sloučením obcí Holín, Prachov, Horní Lochov a Ohaveč  zanikají v těchto obcích  místní národní výbory a pro všechny tyto obce je střediskovou obcí Holín. Obdobně tomu bylo i u Dolního Lochova, pro nějž se střediskovou obcí stalo Ostružno.

 

5. Držitelé obce

    Obec  Lochov byla prodávána s jejími obyvateli vždy jako panské zboží. Od počátku vzniku náležela k bradskému  panství (hradu Brada), první držitelé byli Načerat a jeho syn Léva z Brady, kteří drželi bradské panství do r.1304 (r.1241 - 1263 Načerat, syn Pakoslavův z rodu Načeraticů a Hronů od Náchoda, od r.1263 - 1304  Léva (Lev), syn Načerata). Od roku 1304, kdy český král Václav II. spojil bradské panství s velišským a hlavním sídlem pozdějších majitelů se stal hrad Veliš, patřilo bradské panství (tedy i ves Lochov) pod rozsáhlé veliššské panství. Samotný hrad Brada byl po tu dobu spravován jen purkrabími  nebo pouhými hospodáři. V držení velišského panství, tedy hradu Veliš a okolních vsí, se od r.1304 do r.1327 vystřídalo několik panovníků (1304 - 1305  - Václav II., král český, 1305 - 1306  - Václav III., král český, 1306 - 1307  - Rudolf I., král český, 1307 - 1310  - Jindřich Korutanský, král český, 1310 - 1327 - Jan Lucemburský, král český ). Roku 1327 získávají velišské panství Vartenberkové, kteří jej drží až do roku 1438, postupně Beneš z Vartenberka, poté jeho syn Jan zvaný „Ješek“ z Vartenberka, Beneš z Vartenberka (syn Ješka), Čeněk z Vartenberka a z Veselé, Jindřich z Vartenberka (syn Čeňka) a Machna z Veselé a Vartenberka (byla teta Jindřicha z Vartenberka). Po její smrti r.1438 na základě závěti zdědil panství Hašek z Valdštejna, který jej držel až do roku 1452. Za Haška z Valdštejna se pravděpodobně některé vsi dostaly na nějaký čas do držení jiných majitelů (buď prodejem nebo zástavně). To se týkalo např. i Lochova, neboť roku 1448 je uváděn jako majitel Lochova rytíř Oreš z Hlohova (zřejmě původní název Lochova). Hašek z Valdštejna roku 1452 rozdělil velišské panství - hrad Bradu s několika vesnicemi (včetně vsí "Lochov Malý" a "Lochov Velký") prodal Markvartovi z Labouně, bývalému purkrabímu na  hradě Veliš a druhou část panství včetně hradu Veliš a Jičína prodal Jiřímu z Poděbrad. Markvart z Labouně držel bradské panství v letech 1452 - 1468, jeho syn Otík z Labouně v letech 1468- 1482. V roce 1482 prodává Otík z  Labouně bradské panství a přináležející vsi (včetně Lochova) Miluláši Lickovi z Rýzmburka, správa panství však již z hradu Brada není prováděna a ten postupně chátrá. Kolem roku 1500 kupuje bradské panství i s okolními vesnicemi (včetně "Lochow Maly" a "Lochow Weliky")  Mikuláš Trčka z Lípy a připojuje jej opět k velišskému panství s hradem Veliš (které již předtím koupil od Samuela z Hrádku a Walečova). V této podobě je panství v držení Trčků do roku 1606. V období panování Trčků se vyskytuje jakýsi Jaroslav Sák z Bohunovic a v Lochově rytíř, kterého ve svém díle “Diadochus” – kronika českých knížat, králů, biskupů a šlechty (vydáno r.1602) uvádí významný polský a český historik, heraldik a genealog Bartoloměj Paprocký. V jeho popsání stavu rytířského r.1534 měl být rytíř Jaroslav Sák majitelem Lochova. Zda je tento údaj pravdivý, není možno z jiných zdrojů ověřit.  Ale je možné, že z nějakého důvodu se mohla ves Lochov na nějaký čas opět dostat do držení některého z jiných rodů – buď za zásluhy, zástavně, prodejem  nebo z jiných důvodů. Rovněž se v 16. století objevuje v souvislosti s Lochovem jméno Vavřince z Hořeního Hlohova, který měl být v té době majitelem Hořeního Lochova.

V roce 1606 prodal poslední z rodu Trčků na Veliši Jan Rudolf Trčka z Lípy část velišského panství s bývalým bradským panstvím Jindřichovi Matyášovi z Thurnu. Tomu bylo panství po porážce  v bitvě na Bílé Hoře zkonfiskováno a od r.1622 patří k vévodství Albrechta z Valdštejna.  Po Valdštejnově smrti r.1634 byly jednotlivé části  rozsáhlého valdštejnského vévodství císařem Ferdinandem II. přiděleny šlechtickým rodům, které se v době valdštejnské přiklonily na císařskou stranu. Tak se např. oddělila panství smiřické, kumburské a veliš-vokšické. Panství veliš-vokšické získal r.1636 rod Schliků, ovšem  bez Horního a Dolního Lochova. Řada vesnic z původního velišského panství se totiž po Valdštejnově smrti dostala do držení i jiných menších šlechtických a rytířských rodů  nebo jiných významných osob. To se týkalo i Horního a Dolního Lochova, které se dostaly do držení Fridricha (někde uváděno Bedřicha) Hubryka (někde psáno Hubrika nebo Hubricha) z Hennersdorfu, bývalého regenta (správce) a vrchního hejtmana hraběte Maxmiliána z Valdštejna (Maxmilián byl synovcem Albrechta z Valdštejna), který vlastnil hrad Valdštejn, Hrubou Skálu a Svijany, ale i Zvířetice a Grabštejn. Maxmilián z Valdštejna byl na straně císaře Ferdinanda II. ve sporu s Albrechtem z Valdštejna, a tak po smrti svého strýce (zavražděn v Chebu r.1634) mu nebyl majetek zkonfiskován, ba naopak mohl při dělení majetku po Albrechtu z Valdštejna nějaký získat, jakož i jemu spřízněné osoby. Tak zřejmě i vsi Horní a Dolní Lochov připadly buď za zásluhy nebo koupí právě Fridrichu Hubryku z Hennersdorfu. Ten držel Horní a Dolní Lochov do r.1651, kdy “svobodné dvory v Horním a Dolním Lochově”  přenechává Františku Ernestu Schlikovi  výměnou za tvrz Mackov u Samšiny. Tím jsou opět Horní a Dolní Lochov připojeny k velišskému panství tentokrát pod správu rodu Schliků, a to až do znárodnění.
 

6. Písemné záznamy o obci :
 

Nejstarší záznamy :

      První dochovalé záznamy o existenci obce Lochov se nacházejí v „ Soudní knize města Jičína  1362-1407“. Vůbec prvním záznamem  je zápis o dluhu 60 hřiven stříbra ve prospěch jakéhosi Řeháka z Lochowa. Zápis pochází z roku 1385, z čehož je patrné, že obec již  před tímto rokem existovala.

 

Kronika obce :

        Přestože dějiny obce sahají až do 13.století, nenašel se do 19.století nikdo, kdo by události v obci zaznamenával. Vedení kronik tehdy nebylo povinné, a tak pokud někde kroniky byly vedeny, bylo tak z důvodu zájmu určitého panovníka nebo šlechtice, církve nebo jen obyčejného člověka, který měl zájem zaznamenat události a uchovat je pro příští generace.  Povinnost obcí vést kroniky byla stanovena až zákonem dne 30.1.1920. Kronika obce Horní Lochov byla založena  roku 1923 a vedena do roku 1960, kdy poslední kronikář ukončil svou činnost z důvodu odstěhování do Jičína.V dalším pokračování neměl nástupce.Obecní kronika nese název “Pamětní kniha obce Hor.Lochova”.

       Prvním kronikářem se stal  v roce 1923 Josef Jirků z č. 17, který vedl kroniku do r. 1933. Ten zaznamenal do kroniky stručnou historii prvních 41 usedlostí a jejich obyvatel, když vycházel z ústního podání pamětníků. V roce 1933 byl přidělen k vedení kroniky V.Kulhánek z  č.27. Ten vedl kroniku do r. 1937, kdy byl kronikářem ustanoven Oldřich Haken z  č. 3, který vedl kroniku  pouze do r.1938. V letech 1939 až 1945 nebyla kronika vedena, neboť z nařízení úřadů musely být obecní kroniky odevzdány do Jičína. Teprve r. 1951 bylo pokračováno, kronikářem byl ustanoven Alois Šafář. Posledním kronikářem se stal v roce 1953 Ladislav Šafránek, který vedl kroniku do konce roku 1960.

 

Rodové kroniky :

      Některé zajímavé informace o obci a jejích obyvatelích se nacházejí i v rodových kronikách. Přestože se informace v těchto kronikách z převážné části vztahují k událostem a osobám konkrétního rodu, zobrazují často i celkové poměry v obci v dané době, zvláště cenné jsou osobní poznatky, názory a postřehy pisatele, případně příběhy, sousedské spory a ostatní události, které v oficiálních spisech a kronikách nenalezneme. Rodové kroniky v Horním Lochově psali např. prof. Josef Haken z. č. 5 nebo Josef Zemánek z č. 26. V usedlosti č.1 byly rodinami Vavřínků a Trnků vedeny od konce 19. století  do 70. let 20.století  postupně čtyři návštěvní knihy, které se týkaly zejména událostí v rodině a návštěv v usedlosti . Přispíval do nich textem i obrázky např. pan prof. František Šalda z Jičína.
 

Církevní  kroniky :

   Významným zdrojem informací jsou církevní  kroniky a ostatní spisy farních úřadů, neboť dění v obcích bylo v minulosti úzce provázáno s církevním životem (sňatky, křty, pohřby, svátky). Historickým vývojem událostí však řada dokumentů byla buď zlikvidována záměrně (skartováním) nebo podlehla častým požárům, případně byly zničeny špatným skladováním v nevyhovujících podmínkách (voda, plíseň, hlodavci). Obec Horní Lochov od počátku náležela pod farní úřad Brada, tamní kostel sv.Bartoloměje se připomíná již ve 14.století a měl svého plebána. Kostel je dnes druhou nejstarší památkou na Jičínsku. Po zániku hradu Brada  patřila obec Horní Lochov pod farní úřad Ostružno, kostel sv.Bartoloměje na Bradech byl připojen k ostruženské faře roku 1697. Z farního úřadu Brada nejsou zachovány žádné významné dokumenty, inventář farního úřadu Ostružno však obsahuje řadu dokumentů a zejména pečlivě vedené “Soupisy duší” nám poskytují zajímavé informace o složení obyvatel v jednotlivých usedlostech přilehlých obcí. O obci Lochov jsou nejstarší dochovalé záznamy od roku 1786.

 

 

Urbáře :

  Nejstarší urbáře vznikaly už ve 2.polovině 13.století. Byly to knihy obsahující předpisy poddanských platů, dávek, popřípadě robot a dalších povinností, dále popisy vrchnostenského majetku, opisy listin a jiných písemností příslušného panství. Řada urbářů se nedochovala - některé byly v minulosti ztraceny, zničeny válečnými událostmi, živelními pohromami nebo zlikvidovány vědomě spolu s dalšími písemnostmi velkostatků. Likvidace pravděpodobně postihla i urbáře schlikovského panství Vokšice a Kopidlno (zachován zůstal např. urbář panství Bartoušov z r.1614). Likvidací urbáře schlikovského panství zmizely  tedy nenávratně i  údaje o obci Horní Lochov.
 

Soupisy poddaných podle víry 1651:

    Třícetiletá válka zanechala v českých zemích hluboké šrámy - rozvrácené hospodářsví, zničená města, vesnice, polnosti (vypáleno bylo 970 českých vesnic a měst). Počet obyvatel klesl na polovinu, řada městských a venkovských domů a usedlostí byla opuštěna. Proto bylo nutno mimo jiné přistoupit i k evidenci obyvatelstva. Podnětem pro vypracování se stal patent českých místodržících ze dne 16.11.1650, který s platností od 4.2.1651 nařizoval všem krajským hejtmanům pořídit soupis obyvatelstva podle náboženského vyznání. Soupisu nepodléhali pouze vojáci a duchovenstvo. Přes snahu o rychlý postup nebyly všechny soupisy v termínu připraveny, někde nebyly zpracovány vůbec, někde jsou značně nekompletní. V některých případech není možno zjistit, zda soupis byl pořízen a z nějakého důvodu se nedochoval,  nebo nebyl pořízen vůbec.. To platí např. o městu Jičín a některá panství v okolí včetně panství veliš-vokšického, takže ani o obci Horní  Lochov nejsou z této doby zachovány tyto cenné ínformace.
 

Berní rula 1654  :

   Tak jako v případě obyvatelstva, bylo po třicetileté válce nutno přistoupit i k evidenci domů a pozemků a stanovit nové  poddanské povinnosti.  Tento soupis byl vyhotoven r.1654 za vlády Ferdinanda III.Habsburského a je nazýván „Berní rula“. Jednalo se o soupis pozemků, poddanských (rustikálních) usedlostí, z nichž se platila berně neboli kontribuce a soupis poddaných na našem území. Soupis vycházel z vrchnostenských přiznání roku 1654. Všechny poddanské usedlosti a měšťanské domy, jejich vybavení polnostmi, dobytkem a zaměstnání držitelů se evidovaly podle krajů, panství a lokalit. Pro výměr kontribuce byla zvolena základní jednotka - tzv. “1 osedlý“ (sedlák).„Osedlý“ byl člověk, který se svolením vrchnosti byl spolu se svou rodinou provozovatelem zemědělské živnosti o větší či menší výměře zemědělské půdy. Za tuto výhodu byl povinen odvádět plat, naturální dávky a zvláště robotovat. „Bezzemci“ a lidé žijící v nájmu u hospodářů (podruhové, pohunkové, děvečky) mezi obyvateli uváděni nebyli, protože do vrchnostenského důchodu nepřispívali. Udané počty osedlých mohou tedy sloužit jenom pro přibližný odhad skutečného počtu osob v konkrétních obcích. Obdobou „osedlého“ byl ve městě „soused“.  Chalupník se počítal za 1/4 osedlého, zahradník za 1/8 osedlého. Vrchnostenská (dominikální)  půda nebyla do soupisu zahrnuta, protože nepodléhala zdanění. Berní rula v originálu zaznamenávala tyto údaje: panství (statek, stateček, dvůr), majitele, obec, příjmení, jméno, výměru rolí, dobu osevu (osívá na jaro, na zimu), vlastnictví potahu (koně, voli), zda chová krávy, jalovice, ovce, svině, kozy. Jsou tu i údaje o bonitě půdy, lesích, majetku mlýna, povoznictví apod. Dále údaje o tom, zda a kdy hospodářství vyhořelo, do jaké berní skupiny hospodář (sedlák, chalupník, zahradník) patří a jaké řemeslo provozuje. Pro zemědělskou půdu se již tehdy stanovovala bonita, podle kvality půdy se označovala jako “role neourodný”, “role prostřední” nebo “role ourodný”.

  V  době sepsání Berní ruly patřila ves Lochov (Horní a Dolní) do panství velišského, které vlastnil hraběcí rod Schliků. Podle Berní ruly měl Horní Lochov zemědělskou půdu označenou v kvalitě střední, tzv.”rolí prostřední”. Ve vsi byl následující stav : (1 strych je asi 0,3 hektaru)

Sedláci :    rolí má/ seje na zimu/ seje na jaře/ potahů/ krav/ jalového/ sviní

                              strychů   strychů    strychů

Jakub VANKŮ :    12            16             7            3          4         3           3

(drží dva grunty)

Martin ŠPICZAR:   9          12             6             3          3         5           4

pan Fridrich HUBRICH: ( drží tři grunty a jednu chalupu)

                             33         40            25             6         6        10

Zahradníci :

Šimon JIRÁSKO                                                           1

Anna URBANKA                                                         1

Mikuláš FLASTRKA                                                   1

 

Pro zemědělskou půdu v Dolním Lochově bylo v Berní rule uvedeno označení “celá pustá a rolí neourodný”. Stav ve vsi byl následující :

Selská stavení :                                                          strychů rolí

BRYCZKOVSKÝ                                                           15

ZÁMEČNÍKOVSKÝ                                                      18

NĚMCOVSKÝ                                                                 6

JIRÁKOVSKÝ                                                                 9

HUBRČKOVSKÝ (?) nebo HUBRIKOVSKÝ(?)          15

 

Chalupnické stavení :

POCZEDHOVSKÝ                                                        3 

 

Zahradnická stavení :

ŠEBEKOVSKÝ

NEDVĚDOVSKÝ

 

Tereziánský katastr 1757 :

       Za Marie Terezie v roce 1757 došlo k rozsáhlé  evidenci  pozemků, domů  a obyvatel. Byl vypracován tzv. „Tereziánský katastr“, t.j. úřední berní soupis obdělávané a zemědělsky využívané půdy, lesů, rybníků, farností, domů, obyvatel, řemesel a pod.

.    Pozemky se dělily na rustikál =  pozemky, na nichž hospodařili venkovští obyvatelé, a dominikál = pozemky vrchnostenské. Podle tohoto katastru nebyly v obci Horní Lochov žádné pozemky vrchnostenské ani církevní. Horní Lochov v té době patřil pod panství Veliš a Bartoušov, držitelkou byla hraběnka Anna  Josefa Schliková z Passaunu.

       Podle tohoto katastru bylo v  r.1757  v obci Horní Lochov 8 usedlostí (hospodáři) a 3 domy, k nimž nepatřily kromě stavebního místa žádné pozemky (baráčníci),  V obci byl 1 řemeslník-tkadlec, ostatní obyvatelé se živili dobytkářstvím a předením. Celkem bylo v obci 44 obyvatel, farním úřadem byla Brada. V Dolním Lochově bylo rověž 8 usedlostí (hospodářů) a 3 domy (baráčníci). Byl zde také 1 tkadlec a většina obyvatel se živila též předením, ostatní dobytkářstvím. Celkem zde žilo 43 obyvatel, farním úřadem bylo Ostružno.

 Hospodáři se rozdělovali podle výměry půdy ( 1 strych nebo také 1 korec byl  0,285 ha) :

Počet hospodářů v r.1757................Horní Lochov:     Dolní Lochov :         

 

bezzemci a domkáři do 1 strychu polí a zahrad                                                                                             0......................0

zahradníci a domkáři od 1.1 str. do 5 strychů polí

                                                                         0........................0

chalupníci od 5.1 str.do 15 strychů          1......................0

hospodáři od 15.1 str. do 30strychů        3......................3

sedláci od 30.1 str. do 60 strychů            2......................4

velcí sedláci přes 60 str. orných polí      2 .....................1

 

Zajímavé jsou informace o robotní povinnosti  pro vrchnost - podle tereziánského katastru měli v Horním Lochově poddaní tuto robotní povinnost :

 

                      3 hospodáři s trojspřežním koňským potahem  2 dny v týdnu

                 1 hospodář s dvouspřežním koňským potahem 1 +1/2 dne v týdnu

                      2 pěší poddaní robotující ručně 2 dny v týdnu

                      4 pěší poddaní robotující ručně 1 den v týdnu

 

 

v Dolním  Lochově byla tato robotní povinnost :

                      2 hospodáři s trojspřežním koňským potahem 2 dny v týdnu

                      2 pěší poddaní robotující ručně 2 dny v týdnu

                      6 pěších poddaných robotujících ručně 1 den v týdnu

 

 

Purkrechtní hnihy  :

      Jedinečnými dochovalými záznamy o  vlastnictví usedlostí a jejích obyvatelích jsou purkrechtní knihy. V nich jsou evidovány usedlosti a domy v příslušné obci, jejich vlastníci, záznamy o nabytí nemovitostí dědictvím, koupí a pod. Zemědělské usedlosti byly nazývány „grunty“, domy nezemědělců „baráky“  (obyvatelé byli baráčníci). Usedlosti i domy jsou v knihách číslovány, protože však v té době ještě úředně neexistovalo číslování nemovitostí (to bylo nařízeno až za Marie Terezie r.1770), jedná se jen o číslování evidenční. Čísla byla usedlostem a domům přiřazována pravděpodobně podle toho, jak postupně vznikaly. Purkrechtní knihy  pro jednotlivé obce byly vedeny na příslušných rychtách, pro obec Lochov byla příslušnou rychta holínská.

     V době vzniku tereziánského katastru  žili podle purkrechtních knih rychty holínské  v obci  Horní Lochov v roce 1757 :

 hospodáři :  grunt č.1 - Václav Bradský (později č. 7, dnes č. 8)

                    grunt č.2 - Matěj Vaněk      (později č. 6, dnes č. 9+10)

                    grunt č.3 - Fridrich Lhota    (později č. 1, dnes č. 1)

                    grunt č.4 - Matěj Košíček    (později č. 12.dnes č. 2)

                    grunt č.5 - Jiří Vohnout        (později č. 11,dnes č. 3)

                    grunt č.6 - Jan Samohrd       (později č.10, dnes č. 4+ 5)

                    grunt č.7 - Matěj Kropáček  (později č.  9, dnes č. 6)

                    grunt č.8 - Jiří Janeček         (později č.  8, dnes zbouráno)

 

 baráčníci :            č.1 -  Jan Jež             (později č. 5, dnes č. 11)

                            č.2 -  Jan Brožek       (později č. 3, dnes č. 14)

                            č.3 - Jiří Vaněk          (později č. 4, dnes č. 12)

 

7. Číslování domů a sčítání obyvatel

    První sčítání obyvatelstva bylo provedeno v habsburské monarchii za vlády císařovny Marie Terezie v roce 1757 současně  se sčítáním domů a pozemků, na jehož základě byl vydán tzv."Tereziánský katastr". Domy však ještě číslovány nebyly.Domy měly pouze čísla evidenční, podle kterých se evidovaly v různých knihách, zápisech nebo listinách pravděpodobně podle toho, jak byly postupně vystavěny.   Teprve v únoru 1770 za vlády Marie Terezie bylo uzákoněno a poté dvorním dekretem z 1. října 1770 nařízeno sčítání lidu, tažného dobytka a domů. Zpočátku to však nebylo číslování trvalé, ale jen pořadové číslo v určitém soupisu. Domy se obvykle začínaly počítat prvním domem ze strany, ze které přijížděla vrchnost. Po opačné straně se počtáři vraceli. Domy obdržely evidenční čísla. Domovní čísla byla napsána na dřevěné, kovové nebo keramické tabulce, nebo uvedena přímo v omítce domu. V celém českém království bylo pak provedeno sčítání obyvatel, měst, městeček, vesnic a domů, a zjištěno bylo:  2.528.711 obyvatel, 244 měst,  203 městeček, 11.284 vesnic, 380.135 domů.  Po sčítání obyvatel bylo zakázáno měnit příjmení. Do té doby se oficiálně používala pouze křestní jména, která lidé postupně doplňovali přízvisky, kterými  se  rozlišovali lidé např. podle místa v obci (Hoření, Podskalský), podle povolání a řemesel (Truhlář, Zahradník, Mlynář), podle výrazu, povahy, postojů, vlastností (Veselý, Černý, Dlouhý, Křivoústý, Skuhravý), některá jména jsou německého původu (Heptner, Waldhauser) nebo jiných národů, kteří sem přicházeli jako rolníci, řemeseníci, panští služebníci nebo v dobách válek jako vojáci.  Tato přízviska ale nebyla oficiálně nikde zakotvena a mohla se měnit. Až v roce 1770 bylo jasně stanoveno, že příjmení se už dále nesmějí měnit, a zároveň tak v této době  začala platit dědičnost příjmení. Reformy státní správy prováděné Marií Terezií a Josefem II vyžadovaly přesnou evidenci osob. Tehdy také dostali svá příjmení ke jménu i bezzzemci a čeleď. Pokud se někdo snažil vyhnout tomuto sčítání, mohl být potrestán až dvěma roky prací na pevnostních stavbách. A pokud někdo zatajil majetek, který byl předmětem sčítání, mohl mu být zkonfiskován.

  Čísla domů v jednotlivých obcích  a soupis jejích obyvatel vedla také církev v tzv. "Soupisu duší". Horní Lochov patřil zpočátku pod farní úřad Brada , později pod farní úřad římsko-katolický v Ostružně. Z farního úřadu Brada se záznamy nezachovaly, z farního úřadu Ostružno pochází nejstarší záznam o číslech domů a jejich vlastnících v Horním Lochově  z r.1786 :

dům č.1 - Fridrich Lhota (27 let), hospodář        (dnes č. 1)

       č.2 - Václav Kolačný (27), baráčník            (dnes č.15)

       č.3 - Josef Brožek (55), baráčník (kovárna) (dnes č.14)

       č.4 - Jiří Vaněk (36), baráčník                      (dnes č.12)

       č.5 - Václav Hanzl (46), baráčník                 (dnes č.11)                       

       č.6 - Matěj Vaněk (75), hospodář                (dnes č. 9+10)

       č.7 - Jan Lhota (38), hospodář                     (dnes č. 8)

       č.8- Jiří Hercík (35), hospodář                     (dnes -zbouráno)

       č 9 - Jan Kropáček (25), hospodář              (dnes č. 6)

       č.10 - Václav Haken (46), hospodář            (dnes č.4+5)

       č.11 - Jiří Vohnout (29), hospodář               (dnes č. 3)

       č.12 - Václav Košíček (31), hospodář         (dnes č. 2)

 

V roce 1790 bylo  za Josefa II. provedeno další sčítání domů, v Horním Lochově bylo stále12 domů, v  Dolním Lochově 18 domů.

      V r. 1791 měla obec Horní Lochov 14 čísel, přibyly tedy č.13 a 14. Dům č.13 (dnes rovněž č.13) byl nově postaven, dům č.14 vznikl rozdělením usedlosti č.6 na dvě samostatné části a to usedlost č. 6 (dnes č.10)  a usedlost č.14 (dnes č.9) a to včetně rozdělení polností na polovinu.

      V roce 1799 rozdělil majitel Václav  Haken usedlost č. 10 na dvě samostatné usedlosti (dnes č.4 a 5).  Do roku 1805 však tyto usedlosti byly vedeny stále pod číslem 10.

.     V roce 1805 bylo v celém státě číslování domů revidováno a domy obdržely nová popisná čísla. Usedlosti v Horním Lochově byly rovněž nově očíslovány, a toto číslování je zachováno až dodnes (kromě č.7, neboť tato usedlost již neexistuje a č.7 bylo přiděleno jinému domu) :

 

  před přečíslováním :                po přečíslování :                                          

( jména vlastníků jsou z  r.1804)        (jména vlastníků jsou z r.1814)

  ( pozn.:  z let 1805 až 1813 nejsou dochovány žádné záznamy)

 

 

  č.  1 - Václav Kazda ...........................č.  1 - Václav Kazda    

  č.  2 - Václav Kolačný........................ č.15 - Jan Kolačný

  č.  3 - Josef Brožek (kovárna).............č.14 -  Václav Škaloud (kovárna)

  č.  5 - Jan Mladějovský ......................č.11 - Jan Mladějovský

  č.  4 - Jiří Vaněk .................................č.12 - Kateřina Vaňková

  č.  6 - Josef Heptner ...........................č.10 - Josef Heptner

  č.  7 - Jan Bradský .............................č. 8 - Jan Bradský

  č.  8 - Jiří Hercík.................................č. 7 - Jan Hercík

  č.  9 - Jan Kropáček ..........................č. 6 - František Vohnout

  č.10 - Václav Haken : rozděleno..........č.5 - Václav Haken

                                                    .........č.4 - Jan Haken

  č.11 - Jiří Vohnout ..............................č.3 - Jan Vohnout

  č.12 - Matěj Košíček.......................... č.2 - Kateřina Košíčková

  č.13 - Jan Obrychtr..............................č.13 - Jan Obrychtr

  č.14 - Petr Braun..................................č. 9 - Matěj Lhota

 

Vývoj a stav obyvatel v dalších letech (v závorce je uveden zdroj) :

V r.1817 měla obec 16 domů a 124 obyvatel (sčítání lidu 31.10.1817 -Sommer)

r. 1857 ................ 21 domů a 154 obyvatel (kronika obce)

r. 1880 ................ 22 domů a 148 obyvatel (lexikon obcí)

r. 1890..................22 domů a 136 obyvatel (soupis duší-farní úřad Ostružno)

r. 1900 ................ 31 domů a 156 obyvatel (sčítání lidu 31.12. 1900)

r. 1910 ................ 33 domů a 155 obyvatel (sčítání lidu 31.12. 1910)

r. 1930 ................ 38 domů a 138 obyvatel (sčítání lidu 1930)

r. 1950..................43 domů a 151 obyvatel (lexikon obcí)

r. 1970..................33 domů a 87 obyvatel (lexikon obcí)

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

      

 

 

 

 

      

 

       

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dotaz

(David Loub, 3. 11. 2012 12:13)

Zdravím,
při hledání předků jsem narazil na obec Holín č.4,
kde by měl bydlet Josef LÁLA (Lát ?) .
Jeho dcera Marie nar.2.1. 1862 ,
odloučená s Bohumilem ŠRÁMKEM 1922,
se provdala za Josefa Pauluse z Polánky č. 10.
Pokud je toto správná obec a měl by někdo jakoukoliv informaci,byl bych moc rád .
david.loub@centrum.cz

doplnění

(Aleš, 9. 8. 2010 20:30)

Pro obohacení přehledu zajímavých osobností a historie obce by patrně bylo velmi přínosné zapátrat v kronice a návštěvní knize ridiny Vavřínků a Trnků z č.p.1, dříve usedlost Kazdova. Jinak je shromážděný materiál velmi zajímavý.